Lotyšsko řadíme mezi pobaltské státy. Na severu sousedí s Estonskem, na jihu s Litvou. Na východě s Ruskem a na jihovýchodě s Běloruskem. Hlavním městem je Riga, která byla založena počátkem 13. století německými kolonisty. Úředním jazykem je lotyšština. Díky početné ruské menšině, která se zde usadila po roce 1940, je druhým jazykem ruština, která však nemá status úředního jazyka. Od roku 2014 je oficiální měnou EURO. Zemi obývá téměř
2 miliony obyvatel.

Lotyšsko lze z hlediska krajinného rázu charakterizovat jako zemi nízkých, zalesněných pahorkatin, jezer a řek. Nejvýše položené místo se nachází ve výšce 312 metrů nad mořem.

Tato země si prožila staletí nadvlády Němců, Poláků, Švédů a Rusů. Mezi lety 1918 až 1940 bylo Lotyšsko nezávislé. Avšak roku 1940 bylo Lotyšsko okupováno ze strany SSSR. Následně bylo
v letech 1941 až 1944 okupováno nacistickým Německem. V roce 1944 se území Lotyšska opět dostalo pod nadvládu Sovětského svazu. Během sovětské nadvlády bylo mnoho Lotyšů posláno do pracovních táborů na Sibiři. V zemi se naopak usídlilo mnoho tisíc Rusů. SSSR zestátnil zemědělské usedlosti a vybudoval továrny. Vliv těžkého průmyslu měl za následek značné znečištění životního prostředí. S tímto neblahým dědictvím se země postupně vypořádává.

V roce 1991 se Lotyšsko osamostatnilo. Od roku 2004 je členem struktur EU a NATO.
Dnes je to země s vyspělou ekonomikou. V indexu lidského rozvoje se nachází na 39 místě. 
V žebříčcích hodnoticích respektování lidských práv, svobody projevu, životní úrovně
a bezpečnosti, se také umisťuje na předních příčkách.

Lotyši mají výraznou kulturní identitu. Jejich jazyk patří k nejstarším v Evropě. Dlouhou tradici tu má sborový zpěv. Od roku 1873 se zhruba jednou za pět let konají v hlavním městě Rize Lotyšské svátky písní (Všelotyšské svátky písní a tanců), které nepřerušilo ani období sovětské nadvlády. Písně, které jsou často doprovázeny tanci se zpívají po celý rok při nejrůznějších příležitostech. Rčení „Co Lotyš, to zpěvák“ není daleko od pravdy.