Toulky s loučí po Přelouči

Zdravíme všechny putovnice a putovníky. Dnes nás naše toulavé nohy zavedou do města Přelouč, které leží na řece Labe. Přelouč se nachází asi 15 km západně od Pardubic. Je to klidné maloměsto, které obývá všehovšudy 8 575 obyvatel (k 31. 12. 2023). Na první pohled se může zdát, že je to tuctové maloměsto, kterých je po republice spousta, ale není tomu tak. Na své si zde přijdou milovníci historie, kultury či architektonických památek. Někteří z vás jistě vědí, že právě zde se narodil vynikající herec a dabér František Filipovský. Předkrm máme za sebou. Mnohem více se dozvíte na následujících řádcích. Tak z chutí do toho.

Historie města

Přelouč patří k historicky nejstarším doloženým místům v regionu. Název města je odvozen od místa, kudy se chodilo přes louky. Původní název města zněl Přelučie. Původní osada byla založena zhruba v 10. století. Nejstarší osídlení se nachází na severní straně dnešního města,
v místě zvaném Na dole. První historická zmínka o Přelouči se váže k roku 1086, kdy český král Vratislav II. daroval vesnici Přelouč i s chmelnicí, benediktinskému klášteru
v Opatovicích nad Labem. Na vhodném místě na vrcholu opukové terasy vysoko nad Labem, vzniklo tržní centrum. Na žádost opata Částky (stál v čele opatovického kláštera v letech 1261 – 1291) povyšuje král Přemysl Otakar II. 8. 9. 1261 Přelouč na městečko a uděluje mu právo magdeburské a hrdelní.

S opatovickým klášterem byla Přelouč úzce spjata až do husitských válek. Zřejmě od této doby užívá Přelouč jako svůj znak černý rošt ve zlatém poli, atribut sv. Vavřince, patrona Opatovického kláštera. Na městské pečeti je tento znak doložen až v 16. století. Po objevení ložisek stříbra a rozmachu těžební činnosti v Kutné Hoře od konce 13. století, vzrostl i význam Přelouče jako důležitého tranzitního místa při labském brodu na spojnici Kutné Hory
s Hradcem Králové. Na konci 14. století zřídil opatovický klášter při přeloučském konventu
i samostatné probošství. K roku 1421 se váže kronikářský záznam o dobytí a zničení Přelouče, která stála na táborské straně, vojskem Jana Městeckého z Opočna.

Význam Přelouče následně na desítky let poklesl. Stalo se z ní malé zemědělské městečko, které náleželo od roku 1518 k pardubickému panství. Období nového hospodářského a kulturního rozkvětu města započalo ve druhé polovině 16. století. Přelouč získala renesanční podobu
a v roce 1580 potvrdil Rudolf II. privilegia královského komorního města. Během třicetileté války a později v době tereziánských válek v 18. století, však Přelouč znovu utrpěla značné škody a na další dvě století se stala opět provinčním zemědělským městečkem.

Změna ve vývoji Přelouče nastala až v první polovině 19. století, v souvislosti se stavbou nové císařské silnice a železnice. Díky napojení na železniční obchodní tepnu se brzy stala Přelouč po Pardubicích druhým hospodářsky nejvýznamnějším městem pardubického regionu. Od roku 1850 do roku 1960 měla Přelouč status okresního města.

Co vidět a co neminout v Přelouči?

Nejvýznamnější architektonickou památkou města je původně románský farní kostel sv. Jakuba, později upravený v barokním stylu. Společně s budovami fary a staré lékárny, postavenými po rozsáhlém požáru města v roce 1809, vytváří svérázné zákoutí při severní straně náměstí. Zde je v dlažbě chodníku vyznačeno místo, kde v roce 1738 jezuita Koniáš (známý jako páter Koniáš) pálil „kacířské“ knihy. Příslušné místo je ještě horké, takže místní se mu raději uctivě vyhýbají.

Zajímavou barokní stavbou je hřbitovní kostelík Navštívení Panny Marie z roku 1684 na kopci na východ od města, ke kterému váže pověst: V Novém zákoně je popsáno setkání těhotné Panny Marie s její příbuznou Alžbětou, rovněž těhotnou; budoucí matkou Jana Křtitele. Panna Marie poté, co jí anděl zvěstoval, že porodí Syna Božího spěchá, aby navštívila Alžbětu a byla „prostřednicí milosti“; aby předala posvěcení ještě nenarozenému Janu Křtiteli. Alžběta byla těhotná i přes svůj vyšší věk a údajnou neplodnost. Její těhotenství mělo být podle zjevení Archanděla Gabriela pro Pannu Marii důkazem, že Ježíšovo narození bude zázrak a zvěstování je pravdivé.

Kostel je dominantou městského hřbitova. Dvouvěžová sakrální stavba byla postavena v letech 1682 až 1684. V roce 1776 byly postaveny ambity (krytá, klenutá chodba) proti vchodu do kostela. Kostel zdobí malby od Josefa Kramolína z let 1781 – 1782. V roce 1881 byly nahrazeny nízké střechy jehlanovitých věží, cibulovitými báněmi.

Na západní straně náměstí stojí od roku 1704 vysoký morový sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého. Ze starších budov v centru města se následkem rozsáhlé stavební činnosti ve druhé polovině 19. století, mnoho nedochovalo. Zachovány jsou pouze domy na jižní straně náměstí
a v některých ulicích, které mají ve svých jádrech zbytky původního středověkého a renesančního zdiva.

Dominantou Přelouče se na přelomu 19. a 20. století staly novorenesanční budovy na náměstí – základní škola (1880-81) a budova Záložny (1899-1901), kterou projektoval významný český architekt Rudolf Kříženecký. Rudolf Kříženecký projektoval i novorenesanční Evangelický kostel, který byl postaven v roce 1904 na místě starší modlitebny. K vidění jsou neobyčejně krásné fasádní fresky.

Na severním okraji města při toku řeky Labe se nachází technická památka v podobě malé vodní elektrárny Přelouč, která je dodnes v provozu. Malá vodní elektrárna byla postavena
v letech 1924–1928 a byla osazena čtyřmi Francisovými turbínami, které vyrobila známá pardubická firma Prokop a synové. Každá turbína byla odlévána v zemní formě z jednoho kusu ocelolitiny. Jedna měla průměr 3,60 metrů a vážila 10,5 tuny. Zajímavostí je, že elektrárna má dodnes zčásti původní vybavení. Architektonickou podobu mostu a vodní elektrárny navrhl architekt František Roith. Při zvláštních příležitostech se pořádají prohlídky pro veřejnost.

Významné osobnosti

S Přeloučí je spojena řada osobností společenského a kulturního života, které se prosadili na poli umění, práva, vědy, techniky, státní správy aj.

František Filipovský (1907-1993) – V Přelouči žil do roku 1928. Profesionální hereckou kariéru započal v Osvobozeném divadle, kde působil v letech 1931 až 1938. Hrál v mnoha českých filmech, jako např. Šest medvědů s Cibulkou, Marečku, podejte mi pero!, Což takhle dát si špenát aj. Nejvíce se však proslavil jako dabér francouzského herce Louise de Funèse. Na jeho počest se od roku 1994 udělují ceny Františka Filipovského za dabing.

Stanislav Polanský (1935-2003) – Významný přeloučský hudebník, pedagog a ředitel LŠU (resp. ZUŠ), sbormistr a skladatel. Od roku 2005 se na jeho počest pořádá festival dechových hudeb Polanského Přelouč.

Ing. Stanislav Brebera (1925-2012) – V letech 1956-1958 se během působení v podniku Explosia Pardubice, podílel na vynálezu plastické trhaviny Semtex.

František Bruner-Dvořák (1862-1927) – Ve své době velmi uznávaný akademický malíř, absolvoval studijní cesty po Německu, Francii, Itálii a Americe. Jeho obrazy najdeme dodnes
v zahraničních uměleckých sbírkách.

Rudolf Bruner-Dvořák (1864-1921) – Působil jako momentní fotograf na dvoře arcivévody
a následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Platí za Průkopníka fotografie v českých zemích.

Jak se Přelouč „Kocourkovem“ stala

Modří už jistě vědí, že Přelouč bývala známá jako pověstný Kocourkov. Většina „kocourkovských“ historek je smyšlená. Nicméně v roce 1598 se zde skutečně udál „přeloučský kousek“. Jednalo se o nezaplacený dluh za deset džberů ryb, které přeloučský primátor dlužil pardubickému hejtmanovi (Tuto událost si přeloučští připomínají u domu č. p. 50, tedy v místě, kde původně stávala radnice). Přeloučský soud se však svého primase zastal a u nejvyššího soudu to bylo interpretováno tak, že přeloučští radní vzali dluh na sebe. Rozhodnutí přeloučských radních se tak obrátilo proti nim.

„Přeloučský kousek“ se dostal do povědomí a Přelouč získala v českých zemích pověst maloměsta, které má hloupé radní a obyvatele. Pověst se šířila po českých zemích a byla různě upravována. Na konci 18. století byla vytvořena divadelní fraška Honza Kolohnát z Přelouče. Později se vyprávěly historky o tom, jak v Přelouči tahají vola na věž, aby na ní spásal trávu, přemisťují domy na válcích, suší led či nosí v pytlích světlo do radnice bez oken. Je však třeba dodat, že svůj „Kocourkov“ má snad každá země a lze v něm vidět takřka jakékoliv maloměsto.
Přeloučští obyvatelé berou tyto historky s humorem. V roce 1991 byla uspořádána v rámci oslav 730. výročí od povýšení na městečko, také „historická rekonstrukce“ tahání vola na věž. Vůl samozřejmě nebyl pravý. Žádné zemědělské družstvo nechtělo živého vola pro tento účel zapůjčit.